Pár mých postřehů..

Chudoba je strašná…..

Když jsem poprvé přijel do Kišiněva, byl jsem docela překvapen. Ulice Kišiněva jsou široké a čisté, domy v centru jsou zvenku v relativně dobrém stavu a chudoba není příliš patrná.Tu chudobu poznáte a pochopíte až teprve po nějaké době a když se dostanete do kontaktu s každodenní realitou. Už první informace týkající se počtu lidí pracujících v zahraničí hodně napoví. Podle těchto informací pracuje v Moldávii cca 900 000 lidí, zatímco v zahraničí se snaží vydělat na živobytí více než 1 milion lidí. Samozřejmě to, co žene lidi za hranice, není snaha o dobrodružství, ale docela obyčejný hlad. Hodně Vám v tomto směru napoví už letmý pohled do inzertní rubriky místních novin. Najdete zde například inzerát na místo sestry do velmi důležité nemocnice v Kišiněvě. Plat 995 lei. Je to hodně nebo málo ?

Otázce peněz a cen se věnuji na samostatné stránce, ale tady je potřeba udělat malou odbočku. Obecně vzato jsou ceny ,malinko nižší než u nás ( viz ceny), ale opravdu jen maloučko. A pokud vynásobíme nplat výše uvedené zdravotní sestry nabízeným kurzem, pak se dostáváme k platu cca 1 600 korun českých. No a za tyto peníze byste asi dělat nechtěli a vlastně ani nemohli.... Takže opravdu nezbývá mnohdy jiná cesta než cesta za prací či úplná emigrace. Tyto cesty většinou směřují do Ruska, EU, Izreale či USA. V samotné Moldávii o problematice emigrace panují spíše smutné než veselé vtipy. Například: Moldávie se dostala v USA na seznam zemí ohrožujících spojené státy. Když se ptali amerického prezidenta: "Pane prezidente, podívejte se na mapu, čím by Vás takováto maličká zemička mohla ohrozit ?" Odpověď byla jasná. " My máme dobré zprávy, to co ukazujete na mapě je pouze velení armády, vojáci jsou přeci rozmístěni po celém světě". Nebo "Koho spatřil Kolumbus jako prvního v Americe ?" "No přeci Moldavana - emigranta!"   Že Vám tyto vtipy nepřipadají veselé ? Mně také ne. Hodně to připomíná vtipy, které se u nás objevily po povodních... Taky nebyly veselé, jenom pomáhaly lidem si ulevit...

A emigrace strašlivě rozděluje moldavskou společnost. Ti kteří se v zahraničí uchytli, stavějí nové domy a to velice často moc pěkné domy. Vůbec výstavba domů je docela překvapivá, když to srovnám se současnou situací u nás... Sami Moldavané ale říkají, že mnohdy za touto výstavbou domů lidí, kteří pracovali v zahraničí, je prostá snaha se ukázat "a to i za cenu kdyby neměli jíst". Nicméně ten vzor "jak bychom se mohli mít, kdybychom šli pracovat v zahraničí" tady pro "domácí" moldavany je a emigrace velmi poškozuje moldavskou ekonomiku ( přes peníze posílané ze zahraničí do vlasti). Problém není jenom v tom, že ti lidé chybějí na práci doma, ale také to, že tento systém zcela ničí sociální a rodinné vazby... Vžil se totiž model, kdy děti jsou vychováváni prarodiči, zatímco rodiče vydělávají na živobytí v cizině. Není neobvyklý ani případ mé kolegyně, jejíž sestra žije a pracuje v Praze, její manžel v Saint Peterburgu a vídají se spol pouze na Vánoce ( když to vyjde). O děti se stará babička...

Bezvýchodná situace

Pokud úplně pomineme, že tento způsob života rodiny rozhodně není takovým, o jakém sní většina z nás, pomáhá také vytvořet začarovaný kruh, který bude opravdu těžké rozetnout. Děti, které vychovávají prarodiče a jimž rodiče díky finančním injekcím ze zahraničí umožní studovat v Kišiněvě na vysokých školách si na tento standard zvyknou. V poledne jsou alespoň v centru různé cafeterie, rychlé jídelny ale i restaurace plné studentek a studentů. Samozřejmě v našich podmínkách by to nebylo ničím zvláštním. Jenomže jak už jsem psal výše, pokud nezískají studenti práci u některé zahraniční společnosti, dárcovské organizace ( Světová banka, EU, mezinárodní organizace IOM, ILO...) tak si ve svých nových povoláních budou moc jen velmi těžko dovolit chodit na oběd natožpak do restaurací... To se jim samozřejmě nebude líbit, takže budou logicky volit odchod za prací do ciziny a kruh se uzavírá...

Stát se musí bránit...

Stát je tím, kdo tuto bitvu prohrává, ale bohužel není sám. Lidé kteří odjíždějí do zahraničí musí před svým odjezdem doložit, že se někdo bude starat o jejich děti. Stávají se totiž případy, kdy rodiče odejdou do zahraničí a o děti se nemá kdo starat. Děti pak končí v dětských domovech. A stát nemá peníze na dětské domovy, takže podmínky dětí zde nejsou ideální.

Tento stav mě vnitřně ničí...

Bylo mi opravdu strašlivě smutno, když jsem slyšel příběh, kdy dárcovská organizace před vánoci darovala dětskému domovu teplé ponožky pro děti. Bohužel jich nebylo dost pro všechny, tak akce skončila velkou rvačkou. Uvědomte si, že mluvíme o Evropě 21. století a děti se v dětském domově rvou o jeden pár teplých ponožek na zimu. Jenomže co s tím ? Můžete říci uděláme sbírku a pošleme dětem ponožky nebo koupíme něco jiného. Príma... Jenomže pak mě velmi zasáhla informace, kterou mi poskytl přímo náš pan velvyslanec v Kišiněvě. V Moldávii byly před lety ničivé záplavy. Mnoho lidí přišlo úplně o všechno a humanitární organizace začaly organizovat pomoc postiženým. Když se po skončení humanitární akce udělala analýza úspěšnosti, dospělo se k šokujícímu závěru, že k postiženým se dostala 4 procenta vybraných peněz. Zbytek spotřebovaly humanitární organizace na svůj provoz... Myšlenka, že řeknu svým dětem, děti nekoupím Vám nějaké hračky a pošleme dětem do Moldávie takto ušetřených 1000 korun je sice na jednu stranu lákavá. Když však vím, že 960 korun by se "spotřebovalo" cestou, kudla se mi otevírá v kapse...

Ač lidé jsou chudí, pochybuji o citátu z Vesničky mé středisové "a ženské, ženské Karle, ty my máme nejkrásnější.."

   Předchozí odstavce asi nebyly moc veselé, tak bych měl asi zase věci trochu uvést na pravou míru.. Lidé přestože jsou velmi chudí, jsou také velmi přátelští a milí. Zároveň jsou hrdí a na svoji chudobu si nestěžují.

Pro mě naprosto neuvěřitelnou kapitolou jsou pak moldavské ženy. Moldavské ženy jsou..., no prostě jsou opravdu krásné. To by samo o sobě nebylo nic až tak překvapivého. Co je pro mě však naprosto neuvěřitelné je šmrnc s jakým se dokáží líčit a oblékat. Vůbec netuším, jak to dělají, když znám jejich finanční možnosti... V každém případě všem můžům doporučuji procházku po Kišiněvě. Kdyby pro nic jiného, tak proto, jak Vám krása místních žen dokáže rozjasnit den...   

Pokračování příště...